AKCE
  TESTY FUNKCE PÁTEŘE

  AŤ UŽ ZÁDA NEBOLÍ
  SPRÁVNÉ POHYBOVÉ NÁVYKY

  ZÁKLADNÍ REHABILITACE PÁTEŘE
  CVIKY NA PÁTEŘ

  CVIČENÍ DLE MOJŽÍŠOVÉ
  PRÁCE S DECHEM
  PĚT TIBEŤANŮ
  
PŘÍRODNÍ STRAVA
  CENÍK

PRÁCE S DECHEM

 

Hrudní dýchání

 

Složky dýchání

  BŘIŠNÍ DÝCHÁNÍ
  HRUDNÍ DÝCHÁNÍ
  PODKLÍČKOVÉ DÝCHÁNÍ
  SPOJENÍ JEDNOTLIVÝCH TYPŮ

Fyziologie

U hrudní složky plného jógového dechu pochází hlavní část aktivity z činnosti mezižeberních svalů (velmi málo se podílí i svaly pletence horní končetiny). Při nádechu aktivně pracují a tím dochází ke zvedání hrudního koše a k jeho rozpínání do stran. Výdech je v případě uvolněného dýchání zabezpečen elasticitou hrudníku a probíhá již pasivně. Při usilovném dýchání se ale opět uplatňují mezižeberní svaly (jejich svalové snopce protikladně orientované k těm, které působily v nádechu). Tento typ dechu podporuje výměnu dýchacích plynů ve střední části plic.

Mechanika pohybu žeber - zevní mezižeberní svaly se podílí na nádechu, zatímco vnitřní mezižeberní svaly napomáhají výdechu.

Účinky
- řádné zapojení hrudního dechu působí preventivně proti onemocněním srdce a krevního oběhu.

Vliv na krevní oběh se uskutečňuje střídáním podtlaku a přetlaku v dutině hrudního koše. Platí pro hluboké dýchání (tedy plný jógový dech, nejvíce pak pro hrudní dech). Návrat krve zpět žilami do srdce se je podporován nádechem (podtlakovou fází dýchání). Výdech (přetlaková fáze) pak napomáhá srdci k vypuzení krve při jeho stahu dále do krevního oběhu. Samozřejmě - frekvence dechu a dýchání nejsou synchronní, takže se vyskytují i situace, kdy dechové pohyby činnost krevního oběhu ztěžují.

Celkový efekt hlubokého dýchání na krevní oběh je však jednoznačně kladný. V situaci, kdy hluboký dech ztěžuje srdci jeho práci mu totiž současně napomáhá budovat kondici (i v aerobních aktivitách jako je běh, aerobic apod.). Tím automaticky taky nastávají i fáze, v nichž si srdce důkladněji odpočine. Naopak ti, kteří dýchají povrchně nedají srdci možnost získat lepší kondici, ale ani možnost si lépe odpočinout (vzrůstá tím náchylnost k srdečním onemocněním).

Nemá se intenzivně procvičovat při zlomeninách žeber (v takové situaci mohou pomoci mudry). Při srdečních a plicních onemocněních je naopak přínosné, nejsou však vhodné delší zádrže po nádechu.

Uvědomění hrudního dechu

Přední stěna hrudníku

Vleže na zádech s pokrčenýma nohama máme bedra přitisknutá k podložce. Palcová hrana horní ruky je v úrovni dolního okraje hrudní kosti, v případě dolní ruky zase v úrovni pupku.V této pozici pomalu a zhluboka dýcháme a snažíme se procítit maximum pohybu pod horní rukou. Dolní ruka kontroluje, zda se nám daří vyloučit dýchání do břicha.

Hrudník zboku a zezadu

Zboku - v libovolném sedu se vzpřímenou páteří (lze cvičit také např. vleže) dáme ruce vbok a posuneme je vzhůru směrem do podpaží až na hrudní koš. Palec směřuje vzad, ostatní prsty vpřed, hranou mezi palcem a ukazovákem vnímáme rozpínání hrudníku do stran. Podpoříme aktivním pohybem hrudníku rozpínání na obou stranách do maxima a zkusíme vnímat symetrii (ev. se jí podporou slabší strany snažíme pomoci). Opět můžeme stiskem rukou zesílit výdech.

Zezadu - cvičení je obdobné jako předchozí, ruce ve stejné výši, ale všechny prsty kromě palce směřují vzad, kde se také snažíme vnímat dech. Stejným způsobem jako u předchozího provedení si zkoušíme uvědomovat symetrii. K ní si tentokrát ve výdechu nepomáháme stlačením rukama, stačí soustředění.

Posílení hrudního dechu

Sedící zajíc (purnašašásana)

V sedu na patách položíme dlaně na podložku těsně před kolena. Pohled směřuje přímo vpřed, horní končetiny jsou natažené. Při nádechu pomůžeme jeho zesílení intenzivním zatlačením dlaní do podložky. Výdech zase můžeme posílit přitisknutím paží směrem k tělu (jako by do připažení, ale dlaně přitom nezvedáme z podložky).

Ryba (matsjásana)

Začínáme ze sedu s nataženými dolními končetinami. Položíme dlaně na zem, prsty směřují vpřed a prsty rukou si lehce přisedneme (ev. zezadu a ze stran podepřeme hýždě). Nakloníme trup vzad a opřeme se o jedno i druhé předloktí. Provedeme záklon hlavy, prohneme se v hrudní páteři a v této poloze zhluboka dýcháme. Na vrcholu každého nádechu se pokusíme lehce zvýšit prohnutí v hrudní páteři a prohloubit dech, ve výdechu napětí uvolníme, aniž pozici podstatněji měníme. Při ukončení pozice klesneme na podložku do lehu. Z pozice ryby se nikdy nevracíme zpět přímo do sedu. Pokud nemáte potíže s krční páteří, můžete pokračovat dál a pokládáme temeno až na podložku (nikoli týl!). Navíc se můžeme v pozici zachytit rukama za kotníky či za nárty a tím trochu uvolníme oporu o lokty. Toto je pro většinu cvičenců konečná pozice ryby. Dosud popsané pozice představovaly nácvikovou fázi ásany a pro mnohé to stačí. Při plném provedení se matsjásana cvičí v lotosovém sedu (v padmásaně).

Další varianty pozice ryby
• Pokud má někdo potíže s krční páteří zůstane v konečné pozici stále v opoře o lokty a neklesá týlem k zemi. Vynechá taky záklon hlavy a místo něj přitiskne bradu směrem k hrudní kosti.
• Pro další zjednodušení můžeme provádět rybu i dynamicky. Výdech provádíme při opoře o předloktí, s předklonem hlavy a vyhrbením hrudní páteře. Nadechujeme ve výše popsané konečné pozici ryby.
• Mírnou obměnou uvedených cviků je zaujetí dané pozice při sedu se zkříženýma nohama (sed příjemný - sukhásana).

Sestavy cvičení k tisku

 

  TaoMassage © 2014